Komorní hudba č. 1, H 376, z roku 1959 je jednou z posledních skladeb Bohuslava Martinů. Vznikla půl roku před skladatelovou smrtí a je ji možné označit za jeho rozloučení se světem impresionismu, který jej fascinoval po více než padesát let. Martinů se o ní v dopise Miloši Šafránkovi vyjádřil jako o „takové noční hudbě“, čemuž odpovídá i původně zamýšlený název „Les Fêtes nocturnes“ (Noční slavnosti), pod kterým byla skladba premiérována.
Na jaře roku 1959 Martinů již bojoval s postupující rakovinou plic a při vědomí možného blízkého konce komponoval takřka bez oddechu – takřka současně dokončoval druhou verzi opery Řecké pašije, H 372 II, a kantátu Mikeš z hor, H 375, poslední ze čtyř lidových kantát na texty Miloslava Bureše. Navíc pracoval na Nonetu č. 2, H 374. Ze všech zmíněných děl je Komorní hudba č. 1 (její název dává tušit, že Martinů zřejmě pomýšlel ještě na další skladbu podobného charakteru resp. pro podobné obsazení) nezaslouženě nejméně známá. Vedle nezvyklé kombinace nástrojů k tomu jistě přispěla i ta okolnost, že tištěná partitura vyšla ve Francii a že ji její vydavatel Max Eschig nedostatečně propaguje.
První zmínku o vzniku Komorní hudby č. 1 nalezneme ve skladatelově dopisu ze 4. března 1959 rodině do Poličky: „... hlavně, že se nemusím unavovat návštěvami a vidět moc lidí, tak jsem u piana a pomalu se bavím komponováním. Mikeš bude brzo hotov. [...] Teď ještě píšu jinou věc, pro sextet, pozvali nás totiž Braunschweigu, to jest někde nahoře v Německu, na festival na listopad a chtějí něco nového, chtějí dávat orchestrální věc a dvě komorní: trvá to celý týden. Sejdeme se tam také s ostatními přáteli z Paříže tak to bude jistě pěkné.“ Připravované setkání s francouzskými přáteli ze skupiny École de Paris (Marcel Mihalovici, Tibor Harsányi, Conrad Beck) a dalšími mělo nesporně vliv na „francouzský“ charakter Komorní hudby č. 1, proběhlo však bohužel již v nepřítomnosti Bohuslava Martinů, který čtvrt roku předtím zemřel.
Eva Benešová a Aleš Březina, program koncertu Festival Bohuslava Martinů, 17. 12. 1997.