Základní informace
Titul CZFantasia concertante. Koncert pro klavír a orchestr č. 5
Podtitul CZin B
Titul ENFantasia concertante. Concerto for Piano and Orchestra No. 5
Podtitul ENin B flat
Titul DEFantasia concertante. Konzert für Klavier und Orchester Nr. 5
Podtitul DEin B
Titul FRFantasia concertante. Concerto pour piano et orchestre n° 5
Podtitul FRen si bémol
KategorieKoncerty a koncertantní hudba
PodkategorieKlavírní koncerty
Halbreichovo číslo366
Části (věty)1. Poco allegro risoluto; 2. Poco andante; 3. Poco allegro
Durata23' 30''
Nástrojové obsazení3222-4230-Timp-Batt-Archi
Sólový hlasPf
Dedikant Weber, Margrit
Diplomatický přepis věnováníDédié | à | Margrit Weber.
Poznámka k věnováníVěnování na titulní straně autografu.
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1958
Započetí kompozice02.09.1957
Dokončení kompozice03.01.1958
Premiéra
Interpret Lessing, Gotthold Ephraim
Weber, Margrit
Datum premiéry31.01.1959
Místo premiéryBerlín
Poznámka k premiéřeMargrit Weber (Pf), Gotthold Ephraim Lessing (dir.)
Ansámbl Berliner Philharmoniker
Berliner Philharmoniker
Uložení autografu
InstitucePaul Sacher Stiftung
UloženíBasilej
Současný vlastníkPaul Sacher Stiftung
Poznámka k autografuV Paul Sacher Stiftung v Basileji uložen také náčrt a reprodukce autografní partitury. *** Další reprodukce se nachází v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Copyright
CopyrightUniversal Edition, Vídeň
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Universal Edition, 1959
Signatura IBM: 1281
Specifikace vydání: Přetisk 1. vydání klavírního výtahu (pro dva klavíry
Detaily tohoto vydání
Universal Edition, 1982
Signatura IBM: 1262
Specifikace vydání: Reprint 1. vydání - kapesní partitura
Detaily tohoto vydání
Bärenreiter Praha, Praha, 2019
Signatura IBM: SV MAR 9
Specifikace vydání: Souborné vydání díla Bohuslava Martinů
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Název na titulní straně autografní partitury: "Concerto in B. | pour piano." *** První věta dokončena 12.11.1957, druhá věta 05.12.1957.
O skladbě

Klavírní koncert č. 5 B dur, H 366,  známý rovněž jako Fantasia concertante,  je posledním sólovým dílem Bohuslava Martinů pro tento nástroj. Vznikl ve švýcarském Schönenbergu poblíž Pratteln  v období mezi zářím 1957 až lednem 1958. Třívětý koncert je věnován klavíristce Margrit Weberové, která jej 31. ledna1959 spolu s Berlínským rozhlasovým orchestrem pod taktovkou Gottholda Ephraima Lessinga také poprvé provedla. 

V letech 1957 – 1959 nalezl Martinů azyl v rezidenci Maji a Paula Sacherových  na Schönenbergu, vědom si toho, že jeho návrat do vlasti není z politických důvodů možný. Snad právě proto je v jeho zejména posledních kompozicích tolik přítomen duch rodné Vysočiny. „Nevidím však svou budoucnost v růžových barvách a začínám se obávat, že už nikdy nenaleznu klid a nebudu se moci vrátit do Prahy, což by bylo pro mne nejlepší řešení.“, píše Martinů. 4. července 1957 Paulu Sacherovi. Důvody zmiňuje v jiném z dopisů z 22. července 1957 tentokrát svému příteli z USA Franku Rybkovi u příležitosti jeho cesty do Čech: „...vysvětli našim, že kdybych já se objevil, že by z toho byla velká propaganda, jako že schvaluji režim a tak dále.“  Tento rozpolcený duchovní stav Bohuslava Martinů velmi přesně reflektuje zejména první věta pátého klavírního koncertu.  

Kompozice vznikla v době mezi napsáním druhé a třetí orchestrální Paraboly, H 367 a kvůli jeho  již předem stanovené premiéře byly odloženy i výrazné úpravy opery Řecké pašije, H 372. Jakkoliv má koncert podtitul Fantasia concertante, je psán v klasické třívěté formě a spíše než volnou fantazijní formu, evokuje slovem fantazie „fantastické“ motivy, se kterými Martinů pracuje. Úvodní téma první věty Poco allegro risoluto působí mírně neuroticky, zatímco druhé téma je neseno až naivními lidovými náznaky a něžnou lyrikou „Vysočiny“, jejíž nálada je dále rozvíjena ve druhé větě, tempově označené jako Poco andante. Ta začíná sólem klarinetu, které je dále předáno hoboji a trubce a spolu s jemnými smyčci nenápadně připraví  první, ryze sólový vstup klavíru. Nejen výrazný podíl dechových nástrojů na orchestrální barvě druhé věty, ale i tématická a harmonická práce nezapře inspiraci impresionismem.  Třetí věta Poco allegro je temperamentním závěrem celého více než dvacetiminutového díla. Úvodní dynamický pohyb šestnáctinových not nenese žádné výraznější téma. To se objeví zhruba ve třetině této věty v sólovém klavíru podpořeno sólovým klarinetem a je dále rytmicky rozvíjeno v celém orchestru. Part sólového klavíru je v této části koncipován jako virtuozní toccata. Harmonické vztahy jsou v celé skladbě, podobně  jako i v jiných dílech Martinů, uvolněné, tóniny se vzájemně prolínají, skladatel nabízí různá modulační překvapení.

Lenka Foltýnová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 19.– 20. 12. 2002

« předchozí
ID 288 (záznam 1 / 0)
další »