Základní informace
Titul CZSymfonie č. 6 (Symfonické fantazie)
Titul ENSymphony No. 6 (Fantaisies Symphoniques)
Titul DESymphonie Nr. 6 (Fantaisies Symphoniques)
Titul FRSymphonie n° 6 (Fantaisies symphoniques)
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSymphonies
Halbreichovo číslo343
Části (věty)1. Lento - Allegro; 2. Poco allegro; 3. Lento
Durata27' 30''
Nástrojové obsazení4333-4331-Timp-Batt-Archi
Dedikant Munch, Charles
Diplomatický přepis věnováníDedicated | to | Charles Munch.
Poznámka k věnováníDedikace na titulní straně autografní partitury (viz reprodukce v CBM v Poličce, PBM Ag 314).
Původ
Místo kompoziceNew York, NY
Místo kompozice 2Paříž
Rok dokončení1953
Započetí kompozice1951
Dokončení kompozice26.05.1953
Premiéra
Interpret Munch, Charles
Datum premiéry07.01.1955
Místo premiéryBoston, USA
Ansámbl Boston Symphony Orchestra
Boston Symphony Orchestra
Uložení autografu
InstituceBritish Library
UloženíLondýn
Současný vlastníkBritish Library
Poznámka k autografuDvě reprodukce autografní partitury jsou uloženy v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (PBM Ag 236/1,2 a PBM Ag 314), třetí reprodukce se nachází v Library of Congress ve Washingtonu.
Copyright
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Boosey & Hawkes, Londýn, 1987
Signatura IBM: 1235
Specifikace vydání: Přetisk 1. vydání z roku 1957 - kapesní partitura
Detaily tohoto vydání
Supraphon, Praha, 1990
Signatura IBM: 1235a, 1235b
Specifikace vydání: Přetisk vydání B&H - kapesní partitura
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Původní zamýšlený název: "New Fantastic Symphony" ("Nouvelle Symphonie fantastique"). *** Název na titulní straně autografní partitury: "Fantasies-Symphoniques | (Symphony No. 6.)" (viz reprodukce autografu v CBM v Poličce, PBM Ag 314). *** Tempové označení v autografní partituře: Allegro.
O skladbě

V roce 1955 slavil Bostonský symfonický orchestr 75. výročí svého vzniku. Martinů, jehož přátelství s šéfdirigentem tohoto orchestru Charlesem Munchem vzniklo již ve 30. letech v Paříži, věnoval tomuto dirigentovi a jeho orchestru jedno ze svých nejlepších děl. Symfonické fantazie, H 343 bývají často nepřesně označovány jako 6. symfonie Bohuslava Martinů. Zatímco každá z pěti symfonii, které autor složil v americkém exilu v letech 1942–1946, má přísnou formu, Symfonické fantazie představují v jeho tvorbě zřetelný zlom. Řečeno jeho vlastními slovy, jde v nich o odklon od symetrie směrem k fantazii“. Právě tato formální uvolněnost spolu s neustálými tématickými metamorfózami jsou hlavními znaky pozdního stylu Bohuslava Martinů. Instrumentace Symfonických fantasií upoutá zejména úžasnou hustotou zvukového spektra (často se v této souvislosti hovoří o neo-impresionismu). Na některých strukturálně obzvlášť významných místech – jako např. v dechovém kvintetu ve 3. větě - ustupuje jinak převažující komplikovanost naprosté jednoduchosti a průzračnosti. Martinů o formální stránce díla napsal, že oproti jeho dřívějším, v přísné formě vystavěným kompozicím jsou Symfonické fantazie de facto „bez formy, ale něco je drží pohromadě, nevím co, ale má to jednu linku a něco jsem vyjádřil. Ani slovem se však nezmínil o neméně podstatné okolnosti, že toto dílo pro něj představovalo též určitou privátní výpověď. Právě ta mu – podobně jako např. Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry,klavír a tympány, H 271, 3. symfonii, H 299 nebo 5. smyčcovému kvartetu, H 268 – propůjčuje značnou naléhavost.

V názvu díla (původně se mělo jmenovat dokonce „Nouvelle Symphonie fantastique“) je možno spatřovat zřetelný odkaz na Fantastickou symfonii Hectora Berlioze, autora, kterého si Martinů velmi vážil a jehož orchestrální partitury měl ve své hudební knihovně. Symfonické fantazie vznikaly v období intenzívní Studené války, kterou také bezesporu reflektují – nadšený bostonský kritik konstatoval po premiéře právem, že je v nich cosi strašidelného, něco, co drží posluchače po celou dobu v bezdechém napjatém poslechu. Deprimující politická situace byla v hudební sféře doprovázena agresivním nástupem skladatelů seriální hudby a s ním spojeným dlouhodobým odklonem velké části hudební kritiky od renomovaných autorů předválečné moderny. Zřejmě i těmito okolnostmi je možno vysvětlit pro Martinů tak neobvykle dlouhou dobu vzniku díla - začal je komponovat v roce 1951 v New Yorku a dokončil je až v roce 1953 v Paříži. 

Skladatelův dlouholetý přítel a životopisec Miloš Šafránek konstatoval, že Symfonické fantazie jsou dílem velmi osobním, neodvislým a upřímným a jejich hudba mocná a dramatická, někdy nostalgická, tragická až násilná, ale pevná ve víře. Martinů sám se vyjádřil o této skladbě v programu bostonské premiéry výrazně stručněji, zřejmě též ve snaze potlačit biografické impulsy důležité pro její vznik: “...existuje jeden důvod pro toto dílo, který je jasný a pro mě jistý. Přál jsem si napsat něco pro Charlese Muncha. Silně na mne působí a mám rád jeho spontánní přístup k hudbě, v němž hudba volně nabývá svůj tvar a plyne svobodně, sledujíc svůj pohyb. Téměř nepostřehnutelné zvolnění nebo zrychlení dává melodii náhle život. Tak ve mně vznikla myšlenka složit pro něj symfonii, kterou jsem chtěl nazvat „fantastickou“. [...] Jednou z mých malých fantazií je, že jsem použil několikataktový citát z jiné své skladby, z opery Julietta, který se sem podle mého názoru dokonale hodí. Má to povahu fantazie. Udělal jsem to jaksi pro sebe, poněvadž mám v ní rád onu zvláštní barvu orchestru a domnívaje se, že tuto svou operu už nikdy neuslyším, chtěl jsem znovu slyšet alespoň těchto několik tónů, které jsem napsal zpaměti.“

Za jednu z dalších skladatelových fantazií lze jistě považovat i tu okolnost, ze Martinů údajně zamýšlel použít v orchestru tři klavíry. S ohledem na provozovací nesnáze s tím spojené se nakonec této myšlenky vzdal a na rozdíl od všech svých pěti předchozích symfonií (a řady orchestrálních děl) nepoužil ani jeden. Slavná premiéra díla se uskutečnila v lednu 1955 v Bostonu, Bostonský symfonický orchestr řídil Charles Munch, který je potom provedl ještě v dalších severoamerických městech. Kruh New Yorských kritiků označil Symfonické fantasie za nejlepší symfonické dílo provedené v New Yorku v roce 1955.

Aleš Březina, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 19.– 20.12. 2002

« předchozí
ID 265 (záznam 1 / 0)
další »