Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337, vzniklo v roce 1952. V předcházejících letech se Bohuslav Martinů etabloval v USA jako jeden z nejúspěšnějších autorů, oblíbený publikem, interprety i hudební kritikou, ale zároveň se pozvolna chytal na definitivní přesídlení zpátky do Evropy. Velkou roli v tomto rozhodnutí hrálo vyostření politické situace na obou stranách rozděleného světa, které se v USA projevovalo aktivitami Výboru pro neamerickou činnost a postihlo i řadu významných osobností z oblasti umění a vědy. Stejně tak ale pro něj nebyl představitelný návrat do komunistického Československa, odděleného od demokratického světa železnou oponou. Jelikož však bylo americké občanství pro něj i pro jeho manželku Charlotte překážkou pro trvalý pobyt ve Francii, přebývali tam manželé Martinů vždy dočasně na několik měsíců a od roku 1953 bydleli nejvíce v Itálii a ve Švýcarsku.
Pro toto pozdní období tvorby Martinů je charakteristické projasnění a vylehčení kompoziční fraktury, výrazně kontrastující s nástupem poválečné hudební avantgardy. K záměrnému oproštění a zjednodušení svých výrazových prostředků (v oblasti harmonie např. výrazné užívání durových a mollových kvintakordů bez zahušťovacích tónů, pro Martinů do té doby typických) se však skladatel neuchýlil z pohodlnosti nebo z neznalosti nastupující generace, jejíž tvorbu naopak pozorně sledoval (např. Pierra Bouleze). Dospěl k nim po dlouhé fázi důsledného experimentování. Specifičnost tohoto posledního tvůrčího období, zahájeného Rhapsody-Concertem, vyplynula ze zcela svébytného vývoje autorova hudebního myšlení. Martinů nespatřoval skutečnou originalitu v progresivnosti zvolených technických a výrazových prostředků, to považoval za mimoumělecké kritérium - takto komponovaná hudba podle něj není cílem, nýbrž pouhým prostředkem k dosažení něčeho jiného. Volba názvu skladby dokládá skladatelův vyhraněný smysl pro otázky formy. Tím, že toto převážně meditativní dílo neoznačil jako violový koncert, je odlišil od svých dřívějších koncertantních skladeb, vyznačujících se pevnou formální výstavbou.
Sandra Bergmannová, Paul Silverthorne, Jitka Zichová, Souborné vydání děl Bohuslava Martinů III/1/8, © 2019 Editio Bärenreiter Praha