Písničky na dvě stránky, H 302, jsou jedním ze skvostů české písňové literatury 20. století. Vznikly pro Martinů zcela netypicky bez jakékoli přímé objednávky v americkém exilu v roce 1944. Lze se však oprávněně domnívat, že je autor složil pro potřebu kulturních, politických a charitativních akce krajanských organizací amerických Čechů, na kterých pak také zaznívaly, mj. v podání sólistky Metropolitní opery Jarmily Novotné, kterou na klavír často doprovázel Jan Masaryk.
Stejně jako Antonín Dvořák ve svých Moravských dvojzpěvech, přebírá i Martinů z lidové předlohy pouze texty (všechny pocházejí z Erbenovy sbírky „Prostonárodní české písně a říkadla“) a některé charakteristické postupy, jeho hudební pojetí je však zcela osobité a samostatné. Při frázování vychází z rytmu textu, taktové čáry mají interpretovi sloužit pouze pro lepší orientaci.
Martinů se o svých písních na lidové texty jednou vyjádřil, že je „psal, když nekomponoval“. Není však příliš pravděpodobné, že by je tím chtěl označit za druhořadé kompozice, daleko spíše se tento výrok vztahuje na jejich experimentální charakter. Ve svém výrazové úspornosti a oproštěnosti od vnějších efektů jsou Písničky na dvě stránky totiž jedním z klíčů k celému pozdnímu dílu Bohuslava Martinů.
Eva Benešová a Aleš Březina, program koncertu Festival Bohuslava Martinů, 8. 12. 1997.