Tři písně pro Červenou sedmu, H 129, se řadí ke kompozicím, jež mají v uvedeném výčtu příležitostný charakter. Dokládají, že jejich autor si také rád „zaexperimentoval", když se nechal zlákat do sféry lehčí múzy. Důvody, které jej k tomuto kroku vedly, byly ryze prozaické: musel si nějak vydělat na živobytí.
Všechny tři písně vytvořil Martinů v roce 1921 na základě vlastní nabídky a po dohodě s iniciátorem a duchem pověstného satirického kabaretu Červená sedma, JUDr. Jiřím Červeným (1887–1962). […] Podle písemného svědectví J. Červeného je sám tvůrce nazýval šansony […], prováděly se v prostředí šansonu vlastním, a koneckonců i jejich ráz odpovídá tomuto žánru.
Autory textových předloh jsou literáti, novináři a básníci, kteří byli se Sedmou v důvěrném styku a podíleli se na jejím repertoáru: Jiří Dréman (vlastním jménem Josef Nerad, 1892–1946) napsal několik her a v Sedmě se proslavil jako šarmantní kabaretiér. František Gellner (1881–1914) začal svou literární dráhu jako novinář. Působil v brněnské redakci Lidových novin a upozornil na sebe jako ironický glosátor z pozice anarchismu a autor sentimentálních veršů. Pro Sedmu byly z jeho poezie zhudebněny Jiřím Červeným například tři básně ze sbírky Radosti života. Jiří Herold (vlastním jménem František Sádecký, 1895–1966), byl činný jako redaktor Lidových listů a Tribuny. Je znám též jako autor aktovek a šansonů.
Po formální stránce jsou skladby typem šansonové písně, stavějící především na myšlenkově nápaditém, výrazném textu. Bohuslavu Martinů se v nich podařilo hudebně výstižně charakterizovat rozdílnou atmosféru slovní předlohy. Jeho hudební řeč není komplikovaná, je však melodicky, harmonicky i rytmicky vynalézavá a nepostrádá humor i dávku satirické nadsázky.
Kateřina Maýrová, Bohuslav Martinů: Tři šansony pro Červenou sedmu. Praha: Tempo, 1993.