| Diplomatický přepis titulní strany | Psáno pro | paní Andulu Pečírkovou. | Trois mélodies | sur les poèmes de | Guillaume Apollinaire. | B Martinů | Paris 1930. |
| Počet listů | 4 |
| Počet stran s notací | 8 |
| Celkový počet stránek | 8 |
| Originální paginace | - |
| Formát (šířka x výška) | 272 x 347 mm |
| Vazba | není |
| Uspořádání složek | dva do sebe vložené dvoulisty |
| Vlastnosti papíru | světle hnědý, na okrajích tmavší, pomačkaný, v okrajích polámaný a na více místech natržený |
| Vodoznak | není |
| Počet a uspořádání osnov | 14 samostatných osnov |
| Vzdálenost mezi první a poslední osnovou | 301 mm |
| Vzdálenost mezi linkami | 2 mm |
| Psací náčiní | pero, černý inkoust |
| Vpisky jinou rukou | pod francouzským textem rukou Martinů připsán tužkou český text, možná rukou Vítězslava Nezvala; na několika místech tužkou upravena deklamace pro český text, patrně rukou Iši Krejčího |
| Poznámky | Identifikace vpisků Nezvala a Krejčího podle článku Evy Žižkové z Martinů Revue 1/2017. Zde citován koncept dopisu Anny Pečírkové: „Překladu se s velkým nadšením ujal Vítězslav Nezval, kterého jsem prostřednictvím architekta Feuersteina o to požádala. [...] Bez jakéhokoliv tušení, kdo nebo co mě volá – vstoupím do této kavárny [Metro] a u kulatého stolku spatřím tři muže skloněné nad listy notového manuskriptu. Byli to Iša Krejčí, B. Feuerstein a V. Nezval nad rukopisem písní B. Martinů. Zatím co Feuerstein překládal z francouzštiny, V. Nezval přebásňoval do českých veršů a I. Krejčí pak korigoval souhlasnost s notovým zápisem. Ve chvíli, kdy jsem ke stolku těchto tří umělců přistoupila, velký básník vlastnoručně dopisoval poslední slovo posledního verše poslední písně na poesii G. Apollinaira.“ |