Paris 17/12. 1932.

Drazí,

dostali jste jistě můj lístek[1], z Ameriky přišlo potvrzení žádají mne abych poslal podpis, protože konkurs byl anonymní a hned mi pošlou chek, bude to trvat asi 14 dní než ho dostanu, tak to si můžete myslet že mám radost, je to pěkný dárek k Vánocům[2], jenom abych to už raději měl v ruce teďka jsou ty nepokoje mezi Francií a Amerikou k vůli válečným dluhům[3] a může to míti vliv na valutu dolaru nebo franku. Z Akademie[4] jsem peníze dostal a také čestné uznání za zadané práce, poslali jeŝtě 2000 Kč., byl bych dostal cenu ale stát jim nedal žádné peníze tak rozdělili jenom uznání.[5] Ta cena z Ameriky mi udělala velkou reklamu tady i tam. Taky jsem si vzpoměl že jsem si od Fanouše[6] vypůjčil jednou peníze do Prahy a nevím zdali jsem mu je vrátil spíše asi ne, tak snad by to mohla Mařka[7] dát zatím ze svého, já to pak vyrovnám, nebo maminka[8]. Také snad by mohla dát Fanoušovi za mne něco, aby koupil Jindřiŝce[9] za mne dárek k Vánocům, snad asi 200 Kč, když sám nemohu nic poslat, teď sem nikdo z Čech nejezdí a Fanouš bude lépe vědět co jí koupit.

To je mrzuté že Fanouš nemůže dostat ty peníze, nejlépe snad by bylo aby napsal farářovi[10], že sám musí platit dělníka a že by byl nucen se dovolávat pomoci českoslověnského konsulátu nebo legace aby ty peníze mu byly vyplaceny. Kdyby Fanouš potřeboval větší obnos tak mu ho mohu půjčit, to víte že to teď neutratím najednou nechám to ve francích to je poměrně jeŝtě nejjistější valuta. Přiŝlo to moc vhod, protože jinak je to všechno zaraženo a nikde o krejcar člověk nezavadí. Budeme vzpomínati na štědrý večer, jistě přijede Jindřiška tak Vás bude více; ŝkoda že ten balet nebyl byl bych také asi přijel. My budeme letos asi doma, uděláme si stromeček docela malý, a po večeři k nám přijde několik známých. Přejeme Vám oba štastné svátky a do Nového roku vše nejlepší a zdravíme Vás všechny srdečně.

Váš Bohuš.

Ma chère Marienka

Excusez mon retard à vous répondre, je vous remercie de vos bons souhaits, ainsi que ceux de Mammy. Pour l’appartement, nous sommes bien contents, surtout que Bohus est bien tranquille, comme disposition il est comme à la rue Mandar, nous avons une grande pièce, une chambre pas très grande et la cuisine qui est mieux aérée, c’est très agréable, nous sommes tout à fait comme si nous étions à la campagne, nous avons le soleil toute la journée. Je crois au printemps ce sera tout à fait délicieux. Vous êtes gentille de penser à moi, pour le joli travail, je préfère un coussin, j’ai toujours votre beau dessous de table, il est toujours aussi joli. J’aimerai bleu foncé. En ce qui concerne le peignoir, que voulez-vous à la place, je ne l’avait pas acheté, nous ne voyons personne qui se rend à Prague. Mais si vous désirez quelque chose qui vous fasse plaisir, je pourrai vous l’envoyer. Ne manquez pas de me rappeler au bon souvenir de M. et Madame Schmidt, nous allons leur écrire. Bonne santé, ma chère Marienka, j’espère que vous n’avez pas trop de vilain temps, ici il fait un temps comme au printemps. Bons baisers de tout cœur. Votre Charlotte

Moje milá Marienko.

Odpusťte, že Vám odpovídám opožděně. Děkuji za Vaše i maminčina přání. Pokud jde o byt, jsme velice spokojeni, hlavně, že už je Bohuš klidný, co do dispozice je jako byt v Mandarově ulici[11], máme velkou místnost, nevelký pokoj a kuchyň, která je vzdušnější, je to velmi příjemné, úplně jako bychom byli na venkově, slunce máme celý den, myslím, že na jaře to bude naprosto rozkošné.[12] Je od Vás milé, že na mne myslíte, co se týče toho pěkného vypracování, raději bych nějaký polštář, pořád mám ještě Vaše krásné prostírání a je pořád stejně hezké. Chtěla bych tmavomodrý.

Co byste chtěla místo županu? Ani jsem ho nekoupila, nevídáme se s nikým, kdo pojede do Prahy. Ale pokud je něco, co byste si přála a co by Vám udělalo radost, mohla bych Vám to poslat. Nezapomeňte prosím ode mne pozdravit Šmídovy[13], chystáme se jim napsat. Pevné zdraví, moje milá Marienko, doufám, že nemáte moc ošklivé počasí, tady je jako na jaře. Srdečně líbá Vaše Charlotte

Pozdravujte také mami a Fanouše

[1] Pohlednice s informací o zisku Ceny Elisabeth Sprague Coolidge (PBM Kr 634).

[2] Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, H 224, byl vybrán odbornou porotou ze 145 anonymně zadaných skladeb a poctěn Cenou Elisabeth Sprague Coolidge. Finanční odměna čítala 1.000 amerických dolarů.

[3] Na podzim 1932 probíhaly ve Francii nepokoje způsobené špatnou finanční situací státu v období vrcholící hospodářské krize a také v souvislosti s otázkou splácení dluhů z první světové války Spojeným státům americkým. V prosinci 1932 z těchto důvodů padla vláda Edouarda Herriota.

[4] Česká akademie věd a umění.

[5] V říjnu 1932 udělila Česká akademie věd a umění v Praze BM podporu 2000 korun na další skladatelskou činnost (Maýrová, Korespondence BM s ČAVU, příloha časopisu Hudební věda č. 1-2, 2000, s. 48).

[6] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[7] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[8] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[9] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.

[10] František Martinů byl akademickým malířem a restaurátorem, patrně pracoval na zakázce v Jugoslávii a nedostal zaplaceno (PBM Kr 96).

[11] Od jara 1929 do podzimu 1932 bydlel BM v ulici 10 rue Mandar ve 2. okrsku.

[12] Manželé Martinů se na začátku listopadu 1932 přestěhovali do 172 rue de Vanves ve 14. okrsku (dnešní rue Raymond Losserand), kde setrvali do začátku ledna 1935 (PBM Kr 91, Martinů Ch. 2003, s. 214).

[13] Rodina architekta Bohuslava Šmída (1895-1982) z Poličky.