Polička neděle 29.8.1928[1]
Moje milá Lottko,
vidíš, zas jedna neděle, která nás k sobě přibližuje.
Co děláš, drahoušku? P. Novák včera ráno odjel, nechtěl se
zdržet kvůli svému otci, který je starý a chce ho mít u sebe.[2]
Ve čtvrtek jsme si s maminkou vyjeli autem a bylo to moc pěkné.[3]
Prohlédli jsme si zříceniny a vesnice kolem Poličky, maminku to
velice těšilo. Říkám Ti, že to bylo pěkné. Ve středu jsme byli
s p. Novákem a s mou sestrou v blízkém městě, take autem,
na fotbalovém zápase a večer jsme šli do cirkusu. Dobře jsme
se bavili a vrátili se hodně pozdě, až v jednu hodinu.
Po našem návratu se strhla velká bouře. Ve středu pršelo skoro
celý den. V sobotu večer jsme si šli poslouchat rádio, ale
Vojáka a tanečnici nehráli.[4] Změnili program, nevím proč.
Včera jsem dostal dopis od p. Ribemont-Dessaignese a s ním
scénář k opeře. [5]Je to kouzelná, prostá pohádka. Líbí se mi to
a jsem spokojen, že budu mít na čem pracovat. Titul je Tři přání
anebo vrtkavosti života. [6]Vypráví se tu o jednom pánovi,
který se v lese setkal s vílou, přivedl si ji domů, a ta víla ho
vyzvala, aby vyslovil tři přání. Chtěl zbohatnout, a tak se svou
ženou odjede na Zlatý ostrov. Všude same zlato, prší i zlatý
déšť. Loď ztěžkne a začne se potápět. Tu si muž uvědomí svůj
omyl, vysloví přání, aby jeho žena omládla. Stane se to, jenže
žena mu odejde s mladíkem. Zůstává tedy sám a přeje si,
aby i on byl milován. Ale naneštěstí přiběhne ošklivé, kulhavé
děvče a vrhne se mu kolem krku. Je žárlivá a pánovitá a za
hádky ho udeří do hlavy. Hrdina umírá naříkaje, že “život je
těžká věc.” – Není to pěkné, drahoušku můj? Udělám to celé,
jako by to byl film. Ale bude tu ještě třetí jednání, které Ti
popíši příště, musím vymyslet nějaké poderní zarámování.[7]
Vidíš, Ty moje milá, tady je vždycky co dělat a já na té látce
pracuji rád. Budu na Tebe myslet a Ty mi pomůžeš v príci,
až budu vymýšlet, co tu ještě nebylo. Pokud jsi se mnou,
práce mi jde od ruky. Proto Tě mám tak rád a chtěl bych, abys
byla tady, abych Tě mohl zahrnout každou radostí a všemi
možnými prožitky. Opravdu si to zasloužíš, protože jsem Tvůj
nejmilejší, že, můj poklade? A zůstanu vždycky, viď, miláčku?
Vřele Tě objímám a všechny mé lichotky a polibky jsou pro
Tebe, pro nikoho jiného, a jednoho dne Ti dám ještě víc,
doopravdy, sluníčko moje. Objímám Tě bez konce a zůstanu
vždycky Tvůj hodný a Tvůj velký
Bohuš
Je pěkně, ale zima. Večery jsou studené. Miláčku, posílám
Ti tisíc políbení...
Dostalas dopis se vzpomínkou p. Nováka ? Vzpomínali jsme
na pobyt v Camaretu.[8] Má Tě také rád. Jenže já víc,
mnohem víc.
[1] Dopis byl publikován v českém znění v publikaci Můj život s Bohuslavem Martinů. Originál není dostupný.
MARTINŮ, Charlotta a Iša POPELKA. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Supraphon, 1978, s. 140–142.
[2] Jedná se o houslistu Stanislava Nováka (1890–1945), člena Novák-Frankova kvarteta a celoživotního přítele skladatele. Prováděl komorní díla Bohuslava Martinů u nás i v zahraničí: Smyčcový kvartet č. 2 H 150 a Duo pro housle a violoncello č. 1 H 157.
MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2017, s. 43.
[3] Karolina Martinů (1855–1944), matka Bohuslava Martinů.
[4] Voják a tanečnice H 162, komická opera o třech dějstvích. Světová premiéra se konala 5. května 1928 v Brně.
Z dopisu, který byl odeslaný Janem Löwenbachem dne 8. září 1928 vyplývá, že Radiojournal mylně ohlásil vysílání v rádiu na sobotu 18. srpna 1928.
sig. Löw 1928-09-08
[5] Georges Ribemont-Dessaignes (1884–1974) byl francouzský spisovatel a libretista oper Slzy nože H 169 a Tři přání aneb Vrtkavosti života H 175.
[6] Tři přání aneb Vrtkavosti života H 175, filmová opera o třech dějstvích. Bohuslav Martinů dílo komponoval v letech 1928–1929, premiéra se uskutečnila až po skladatelově smrti dne 16. června 1971 v Brně.
[7] Bohuslav Martinů dokončil třetí jednání opery Tři přání aneb Vrtkavosti života H 175 až o více než půl roku později, tj. 28. května 1929.
HALBREICH, Harry. Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biografie. 2., rev. Ausg. Mainz: Schott, 2007, s 146.
[8] Pobyt v bretaňském Camaret-sur-Mer v létě 1927, kam se Bohuslav Martinů vydal společně se Stanislavem Novákem.
MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2017, s. 151.
|