[Řím] August 26.

Mily priteli:

Vas dopis dosel a obe basnicky[1], jsou zase krasne a libi se mi moc, ve vsech vasich basnich je neco co se mne dotyka velmi blizko, je v nich radostny optimismus i kdyz je casto prikryt jakousi melancholii a to je asi vysocina.[2] Co se zhudebneni tyce musim se vam priznat ze ted nebudu miti po dlouhou dobu cas, za prve se zase budeme stehovat[3] a mezi tim musim psat novy klavirni koncert[4] a s operou bude take jeste hodne prace[5]. v Londyne nebude nedohodli jsme se[6] ale v pravdepodobne v Zurichu pristi jaro a tak k praci kterou mam rad se v dohledne dobe nedostanu.[7] Tak chceteli cekat je dobre ale kdyz ne, tedy nemam nic proti tomu kdybyste je sveril nekteremu komponistovi doma a myslim ze by to bylo i lepsi pro vas abyte dokazal ze je nepodcenujete a tim se dostal z te ponekud nejasne pozice ve spolupraci se mnou.[8] Ja myslim ze byste je mohl nabidnout Trojanovi,[9] jiste by je udelal dobre. Obe basne[10] se mi zdaji trochu dlouhe pro zhudebneni ale to ovsem zalezi v jake forme by mohli byti zhudebneny. I  mimo techto duvodu ja sam myslim ze bude lepe kdyz se na nejaky cas odmlcim, proc to vam nechci psat[11].

Prozatim tam mate ty tri basne[12] a tak to pro okamzik staci. Tak mateli moznost najiti skladatele, coz jiste mate tak se neohlizejte na mne.

Z domova mam zpravy ze jste u nich byl a doufam ze je stale vse v poradku a ze i lepsi pocasi se vratilo do Policky a udelalo zivot snadnejsi.[13]

Uviditeli Sebanka reknete mu ze na neho pocitam s tou nemecky ceskou ucebnici[14] ale at ji posle uz na moji novou adresu do : Schonenberg, Pratteln–Basel, Suisse.[15]

Vy si ji taky poznamenejte ale pro dopisy az ke konci zari. Take  ostatni odratte[16] mi zasilati ted balicky sem do Rima.

Jak se libi Kuhnovi [Kühnovi] ta posledni Romance? Je trochu tezsi nez Studanky.[17]

Mejte se moc dobre a nechte o sobe cas od casu vedet.

                                                                   Srdecne vas

B. Martinů

[1] Patrně se jednalo o průklepové kopie básní Píseň o Mikešovi z hor a Zamilovaná ves. Obě mají shodnou lokaci i vročení: „Polička, srpen 1957.“ (Píseň o Mikešovi z hor, s. 7, CBM, [bez sig.]; Zamilovaná ves, s. [7], CBM, [bez sig.]). 

[2] O melancholii v Burešových básních psal Martinů již 10. března: „A přece v něčem se ji dotykaji, v nečem co je asi vaše, to jest určitá melancholie která možná tvoři váš projev.“ (CBM, PBM, Kb 652, s. X).  

[3] Martinů ukončuje svou práci na American Academy v Římě, září 1957 pak tráví u Sacherových na Schönenbergu, v období 25. září až 14. října 1957 se Martinů zdržuje v Paříži, ale pak se vrací zpět k manželům Sacherovým (Mihule, 2002, s. 593).

[4] Jedná se o Koncert pro klavír a orchestr č. 5 („Fantasia Concertante“), H 366, na němž Martinů pracuje od 2. září 1957 do 3. ledna 1958 (Halbreich, 2007, s. 302).

[5] Opět zmiňuje rozpracovanou operu Řecké pašije.

[6] Martinů má na mysli „Londýnskou verzi“ opery Řecké pašije, H 372 I, na které pracoval od 2. února 1956 do 1. ledna 1957. K její premiéře však došlo až v roce 1999 (Halbreich, 2007, s. 185).

[7] „Curyšská verze“ opery Řecké pašije, H 372 II, na níž Martinů pracoval od února 1958 do 15. ledna 1959, byla premiérována 9. června 1961 v Curychu za řízení Paula Sachera (Habreich, 2007, s. 187).

[8] Martinů se obává, zda jeho spolupráce s M. Burešem nepůsobí básníkovi v Československu obtíže. Je to patrné z dopisu ze dne 15. července 1957 rodině do Poličky: „Myslim že Bures má s tou slávou také nepřijemnosti a mnoho závisti ale za to já opravdu nemohu, to už je asi se slávou spojeno.“ (CBM, PBM Kr 572). A podobně v dopise ze dne 26. července 1957 také rodině do Poličky: „Nepsali jste mi co rikal Bures, jak byl spokojen se zajezdem, asi litovat ze se mu nepodarilo me privezti sebou. Nemam od neho take zprávy ale slysel jsem ze mel dost neprijemnosti s tou spolupraci se mnou ale jiste take mnoho chvil prijemnuch.“ (CBM, PBM Kr 573).

[9] Možnost zhudebnění některého z Burešových textů Václavem Trojanem (1907–1983) nastiňuje Martinů také v dopise ze dne 7. ledna 1958 (CBM, PBM Kr 655), k této spolupráci však nikdy nedošlo.

[10] M. Bureš zaslal Martinů básně Zamilovaná ves a Píseň o Mikši z hor.

[11] Poznámka patrně souvisí s aktivitami agentů 1. správy Ministerstva vnitra. O několik měsíců později vyhodnotil starší referent Zdeněk Velebil svazek B. Martinů: „[…] jeho návrat je v současné době nereálný a proto od dalšího rozpracování bylo upuštěno.“ (8. listopadu 1957, Archiv bezpečnostních složek, reg. č. 20892, AS 3250, s. 131).

[12] Jedná se o texty ke kantátám Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, a Romance z pampelišek, H 364.

[13] Na rozmary počasí tohoto léta si Martinů stěžuje také v dopise ze dne 26. července 1957: „Dopis jsem dostal a je to letos s počasim všude podivné bud vedro a nebo zima a meni se to každým dnem. Ale doufám že se k vam slunce zase vratilo nebot jsme uz v půl létě a za měsíc se budeme uz zase chystat na novou zimu.“ (CBM, PBM Kr 573).

[14] O problémech s učebnicí německého jazyka se Martinů zmiňuje také v dopise do Poličky ze dne 21. října 1957: „Zadal jsem Sebamka uz před třemi mesici aby mi poslal nemeckou ucebnici ale musí to byt veliky problem a pošle mi ji zcela urcite až já si ji najdu někde jinde“ (CBM, PBM Kr 580). V následujícím dopise ze dne 10. listopadu 1957 Martinů píše: „Dekuji vam za nemecke knizky doufam ze mi pomohou, musim se do toho pustit ted kdyz mam do delat s divadly zde i v Nemecku.“ (CBM, PBM Kr 581).

[15] Na této adrese, v sídle Paula a Maji Sacherových, se manželé Martinů zdržují po příletu z Paříže, tedy od 14. října 1957 (Mihule, 2002, s. 593).

[16] Nad prvním písmenem „t“ je pravděpodobně rukou B. Martinů modrou propiskou doplněn háček.

[17] Romance z pampelišek, H 364, kterou Martinů dokončil 18. května 1957, byla dedikována Markétě a Janu Kühnovým. Premiéra skladby proběhla až 26. října 1958 v podání Kühnova smíšeného sboru. Jelikož Jan Kühn 15. února 1958 zemřel, ujala se premiérového provedení Markéta Kühnová (Halbreich, 2007, s. 445 a Zouhar, 2016, s. XXIV ).