| Diplomatický přepis dopisu | Obálka [NICE R.P ALPES-MARITIMES/16H/15-4/1955]
April. 15. 55.
Milý Karle:
Zase něco potřebuji . a sice nějakou školu nebo etudy na cymbal, je prý na Pražské konservatoři oddělení lidových nástrojů tak jistě budou mít etudy. Nechci se sám na cymbal učit ale protože ho chci užít v orchestru tak bych se potřeboval kouknout na nějaké příklady a sice ty těžší ne od začátku. Zatelefonuj tam a vyzvěd co by bylo k mání a ať mi to pošlou, nemusí to být celá literatura , jenom majíli ten virtuosní part. Tak![1] Nic nového se sbory? Z Paříže jsem nedostal nic , asi to chcíplo a z Londýna jen katalog od Čajkovského a Rachmaninova, což nehledám.[2] Budu se asi muset spokojit na konec s vlastní imaginaci.[3] Od B+H. dosud žádná zpráva ohledně smlouvy tak to asi zase někde zamrzlo.[4] Dostal jsi už od nich partituru Fantasii?[5] Pozdrav Zrzavého a Diviše.[6] A tobě mnoho pozdravů
tvůj
B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Martinů jako „cymbalo“ označuje v korespondenci rodině „čembalo“ (srov. CBM, PBM Kr 200 a 239), zde však opravdu myslí hudební nástroj cimbál, o jehož použití uvažoval v opeře Řecké pašije, H 372. Skladateli nakonec poskytne skladby pro cimbál Rudolf Firkušný a také Zdeněk Zouhar, který skladateli zaslal instrumentační poznámky k cimbálu, získané od cimbalisty a skladatele Jaromíra Nečase (1922–2015). Za tento materiál Martinů Z. Zouharovi děkuje v dopise z 15. dubna 1955 (srov. Zouhar–Zouhar, 2008, s. 110 a 112).
[2] Martinů se podařilo získat pouze Liturii Jana Zlatoústého, op. 41, Petra Iljiče Čajkovského (viz dopis Janu Novákovi z 26. ledna 1955, ČMH, nesig.).
[3] Martinů žádá Šebánka o zaslání těchto sborů opakovaně již v předchozí korespondenci pravděpodobně v souvislosti s přípravou opery Řecké pašije, H 372 I (srov. CBM, PBM 1008–1011).
[4] Také do Poličky skladatel smlouvu zmiňuje, a sice v dopise ze 13. dubna 1955: „Š. [ebánek] mi sice psal že smlouva už byla podepsána a šla do Londýna, ale z Londýna nemám zprávy, tak to asi ještě někde nejde.“ (CBM, PBM Kr 486).
[5] Skladatel vysvětluje situaci kolem plánovaného pražského uvedení Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343, v dopise do Poličky ze 13. dubna 1955: „V Praze prý rozhodně chtějí provest ty Fantasie na Festivalu, Š. mi píše abych mi ihned poslal partituru ale já to nemohu dělat dokud to není tištěno vytištěno, jsouli teď už v kontaktu s Boosey & Hawkes, tedy mohou si to vyžádat v Londýně.“ (CBM, PBM Kr 486). Skladba byla nakonec v Praze uvedena Českou filharmonií řízenou Karlem Ančerlem 8. února 1956 (Halbreich, 2007, s. 243).
[6] Martinů opět nechává pozdravovat staré přátele, tentokrát výtvarníky Aléna Diviše (1900–1956) a Jana Zrzavého (1890–1977).
|