Obálka [NEW YORK 1.NY 1955/DEC 17/12³⁰AM]

Dec 16. 55.

Mily Karle :

Nic proti tobě vůbec nemám ale čas taky nemám[1] a tak jsem se dlouho odmlčel aby pak moje zpravy byly vitanější.[2]Jenom ze žádné nové nemám.Co se hlavniho bodu týče to jest Studanek nemám vůbec ani řádek od Dr Rotha od té doby co jsem se vrátil, nevim co se s nim děje ačkoliv jsem mu psal a tak též ti nic nemohu řici,[3]partituru jsem mu už davno poslal a tak to je záhada,která mne může našnupnout[4] kdybych neměl tolik jiné práce,jako oslavovat narozeniny,dostal jsem tolik gratulaci[5] že se cítím ještě starší než opravdu jsem.[6]Jak znovu vidim ty si oblibuješ hlavně mé staré práce a čím starší tim lepší,tak ted jsi objevil zase pastvu v Česke Rhapsodii,kterou jsi též mohl nechat odpočívat v klidu,to je už historie zapomenutá.[7]Tak vyřid kazdému koho potkáš že mu děkuji za gratulace[8],Kalašovi[9],Stormovi[10] ,sobě až se potkáš,a též svazu skladatelů.[11] Občas mne potěšíš tim že zděluješ ze to opisuješ na blány,ale jaké blány?[12]Co dělá Diviš,též jsem nepsal.[13]Moje hlavni zaměstnani zde bylo hledat byt ktery jsem našel teprve ted a tak si poznamenej adresu a rozdej ji přátelúm kteří budou po ni toužit a nepsat mi do Nicy,jež je teď daleko.[14] Ted byste si mohli vyžádati od B.& H. to oratorio pro mužsky sbor a varhany Hora tři světel,je to ovšem naboženský sujet.[15]Pozeptej se zdali byste nevidali Gilgamesh a nebo alespon hlasy,B&H to nechce je to málo commercial.[16]Take nic nevim jaká je ta smlouva co jste podepsali a jaké jsou vysledky pro provozovani.Ku př. historie se Juliettou ve Wisbaden usnula a nevim proč bylo to už na programech.[17] Co se těch filmu týče to bys mi musel dat též aparat na projekci a mam stejně vztek na Londyn,jem v tom zase nějaká čertovina,jsou tam všechny ty poslední rukopisy a nemám od nich ani řadek.A kdy se ty chystaš na zájezd? Budu zpet na jaře.Tak řekni těm filmarum že to neni moje vina,psal jsem stejně Rothovi že bych chtěl aby tu věc nechal pro Pražske vydáni,[18]myslim že jste měli v Praze předpremieru Studánek,napiš mi něco o tom.[19] Tak ted to víš vše a jak bude něco nového tak ti hned napiši. Děkuji ti za přáni a tobě též přeji abys měl hezké vánoce a pekný celý Nový Rok a abys se v něm oženil,pospěš si at nezůstaneš na ocet a bude z tebe protivnej dědek zlobivej a osamocenej.[20] Charlie[21] připojuje pozdravy a přáni. Nazdar. Adresa je 108 East 60 Street. New York, N.Y. Ohlas to v Radiu.[22]

Bohuš

[1] Manželé Martinů se v říjnu 1955 po víc jak dvou letech vrátili z Evropy do New Yorku, kde hledali nový byt.

[2] Poslední dopis, který píše Martinů Šebánkovi, je z 19. července 1955, tedy před pěti měsíci. Z korespondence skladatele do Poličky vyplývá, že mezitím Šebánek psal (srov. dopis z 21. září 1955, CBM, PBM Kr 503), lze však těžko usuzovat, zda skladatel opravdu tak dlouho nereagoval nebo zda se některá korespondence ztratila, ať už vinou pošty či „rukou“ cenzury. Na problémy se zásilkami dopisů si skladatel totiž stěžoval již v létě 1955 v dopise do Poličky: „Nedovedu si vysvětlit že jste nedostali moje dopisy. Ani Bureš neodpověděl na můj dopis.“ (CBM, PBM Kr 496). 

[3] Martinů Ernsta Rotha kontaktoval také kvůli své končící smlouvě s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Dne 2. Ledna 1956 Ernst Roth konečně skladateli odpovídá: „Our contract with you expired on the 31st December and I am afraid that, at least for the moment, I do not see a possibility of renewing it. We have so many of your works still waiting for publication, that we possibly could not keep pace with your production […].“ („Naše smlouva s Vámi vyprší 31. prosince, a já žádnou možnost ji obnovit. Máme ještě tolik vašich skladeb, které čekají na vydání, že nejsme schopni držet krok s vaší produkcí […].“) (CBM, PBM Kd 15/1).

[4] Do konce roku 1955 byl skladatel vázán smlouvu s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Na první vydání kantáty Otvírání studánek, H 354, nakonec uzavírá Martinů smlouvu se SNKLHU, ale až v březnu 1956 (Zouhar, 2016. s. XXXV).

[5] Viz níže v tomto dopise. 

[6] Bohuslav Martinů oslavil 8. prosince 1955 65. narozeniny.

[7] Martinů dokončil Českou rapsódii, H 118, v červnu 1918, v lednu 1919 ji premiéroval pražský Hlahol a Česká filharmonie s dirigentem Ludvíkem V. Čelanským. Za skladatelova života nebyla kompozice vydána (Halbreich, 2007, s. 448). 

[8] Bohuslavu Martinů přišly z Československa mnohé gratulace, jmenujme alespoň od Pavla Bořkovce (CBM, PBM Kd 22), Vladimíra Telce (CBM, PBM Kd 43), od Josefa Bachtíka a Václava Mikoty za SNKLHU (CBM, PBM Kd 86), Václava Smetáčka (CBM, PBM Kd 377), Františka Popelky (CBM, PBM Kd 415), Oldřicha Baizy (CBM, PBM Kd 416), Vlasty Janelové (CBM, PBM Kd 417), Františka a Ireny Janelových (CBM, PBM Kd 420), dále také od členů Vachova sboru moravských učitelek (CBM, PBM Kd 319), brněnského OPUSu (CBM, PBM Kd 320), učitelů Hudební školy B. Martinů v Poličce (CBM, PBM Kd 418), hromadná zdravice od různých Poličanů, vč. členů Martinů rodiny (CBM, PBM Kd 419).

[9] Josef Kalaš (1921–1977) byl v letech 1953–1959 ředitelem SNKLHU.

[10] Pravděpodobně má na mysli dr. Karla Šroma, který byl v letech 1954–1960 ředitelem Českého hudebního fondu.

[11] Svaz československých skladatelů zaslal skladateli blahopřejný telegram 7. prosince 1955 (srov. CBM, PBM Kd 285).

[12] Šebánek nadšeně sděluje Martinů rodině do Poličky 9. prosince 1955, jak se vší „parádou“ uctil Martinů narozeniny: „Včera jsem měl slavný den!Všichni ti, kterým jsem zadal práci na Bohoušových skladbách, mě ji dodali. Tak jsem obdržel z tiskárny ´Halftime´, parituru již hotovou, kterou Vám pošlu. Dále to byly matrice klav. výtahu ´Kytice, pak matrice tří partitur ´Špalíčku´, které jsem předal Div. a liter. jednatelství a konečně překrásně vyhotové/na přání J.Nováka/ matrice toho nešťastného ´Concertina´, které jeho Eliška hraje a o kterém B. nechce slušet. To tedy zatím nevyjde.Ani klav. výtah, ani partitura, jen aby byl Bohouš uspokojen.  Ke ´Kytici´ jsem pořídil opis celého materiálu i s partiturou a ostatní, Halftimem počínaje, budou následovat. Podařilo se mi tedy uctít 65. narozeniny Bohuslavovy svým způsobem, a jsem rád, že se mi to tak povedlo.“(dopis z 9. prosince 1055, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Dá se předpokládat, že podobné informace sdělil také samotnému skladateli, i když ten nereaguje zdaleka s takovým nadšením.

[13] Martinů přítel malíř Alén Diviš. 

[14] Po návratu do New Yorku poskytl manželům Martinů ubytování přítel Frank Rybka (1895–1970) ve svém bytě na Long Islandu, od konce října 1955 pak bydleli v hotelu Great Northern (Mihule, 2017, s. 451 a 452). 

[15] Kantáta Hora tří světel, H 349, z roku 1954, v Československu vydána nebyla (Halbreich, 2007, s. 442). 

[16] Oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, vydala až v roce 1958 vídeňská Universal Edition (Halbreich, 2007, s. 454). Nezájem tuto kompozici u Boosey & Hawkes potvrzuje Ernst Roth skladateli o měsíc později: „The other work I had here wal GILGAMESCH, but I could not decide to publish it, because modern oratorios are almost impossible to promote. We have had this experience and there is no chance beyond very fiew occasional performances, on the other hand, the production of the vocal score, full score and chorus part is so expensive that with very limited possibilities the publication could not be justified.“ („Z dalších skladeb, které jsem zde měl, to byl Gilgameš, ale nemohl jsem rozhodnout o jeho vydání, jelikož moderním oratoriím nelze udělat jakoukoli propagaci. Máme zkušenost, že se tato díla dávají pouze příležitostně a výroba vokální partitury, kompletní partitury a sborového partu je natolik drahá, že při tak malých možstech uvedení, je to pro nás vydání nemožné.“) (CBM, PBM Kd 15). 

[17] Opera Julietta, H 253, byla sice ve Wiesbadenu uvedena, ale až 25. ledna 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 164).

[18] Do konce roku 1955 byl skladatel vázán smlouvu s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. Na první vydání kantáty Otvírání studánek, H 354, nakonec uzavírá sám Martinů smlouvu se SNKLHU, ale až v březnu 1956 (Zouhar, 2016, s. XXXV).

[19] Ačkoliv si Martinů výslovně přál, aby oficiální premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354, byla realizována v Poličce brněnským OPUSem za řízení Zdeňka Zouhara, Svaz československých skladatelů se bez skladatelova souhlasu rozhodl uspořádat předpremiéru již 7. prosince 1955, tedy v „předvečer“ skladatelových narozenin.  Skladby zazněla v podání Kühnova dětského sboru, ženské části Českého pěveckého sboru, za řízení Jan Kühna. O této „malé předpremiéře“ nadšeně referuje Miloslav Bureš v dopise z 15. prosince 1955, který se přímo míjí s tímto dopisem Šebánkovi. Miloslav Bureš píše: „Byl to krásný večer, na němž byly v předpremiéře  uvedeny ´Studánky.´Třebaže sál je malý (tak  pro 300 lidí), tísnilo se v přilehlých místnostech  mnoho návštěvníků.“ (CBM, PBM Kd 20). Paradoxem celé akce zůstává, že Svaz československých skladatelů, jehož představitelé ještě před několika málo lety otevřeně vystupovali proti osobě i hudbě Bohuslava Martinů, je nyní pořadatelem předpremiéry, kterou si zároveň vynutil navzdory výslovnému přání samotného skladatele, aby premiéra byla v Poličce. Proto je toto uvedení považováno za předpremiéru. (srov. Zouhar, 2016, s. XIV).

[20] Martinů plánuje Šebánkovi svatbu již na konci roku 1954, kdy píše: „Tak bych se ti chtěl nějak odměnit a rozhodli jsme se s Divišem že tě oženíme. Diviš sám se ženit nechce protože říká že má budoucnost už za sebou, tak volba padla na tebe.“ (CBM, PBM Kkš 1006). A ani v následujícím roce skladatel nevzdá své „popichování“, když Šebánkovi na podzim píše: „Myslel jsem že si najdeš na vysočine holku,jsou tam pěkné,ale zdá se ze jdeš skrz život se zavřenýma očima.“ (dopis ze 13. září 1956, CBM, PBM Kkš 1028). To zcela jistě svědčí o vitalitě skladatele, kterých ve svých téměř 66 letech radí svému mladšímu, třiapadesátiletému příteli. 

[21] Charlotte Martinů, manželka B. Martinů. 

[22] Československý rozhlas.