N.Y. 2. Novembr 1945.

Milý příteli,

Děkuji za dopis z 12. října, odpovídám ihned. Jestli se Vám podaří ten plán s vilou města Poličky, tak ovšem by to bylo pro mne ideální, prosím, udělejte co Vám bude možno, i kdyby bylo při tom nějaké podmínky, potřebuji nutněněco takového. Nyní jednu důležitou věc, Prozatím přišel z konservatoře jen dotaz zda-li místo přijmu, jak víte odpověděl jsem kladně. Co ale potřebuji pro zdejší úřady, to je officielní povolání, tedy úřední vyzvání a to potřebuji co nejdříve protože přípravy s cestou, loď, visa a.t.d. trvají dosud určitou dobu a věc se trochu komplikuje tím, že jedu přes Paříž, kam nutně musím vzhledem ke svým rukopisům, které musím vyhledat a dostat dohromady, (jsou tam partitury všech oper) Něco je na legaci, ale nevím co a nechci aby teď to někdo prohlížel.[1]V Paříži chci býti okolo 20. února, je tam rovněž premiera Double-concerta a Radio chystá Festival z mých skladeb. Ihned potom bych přijel do Prahy ale úřední vyzvání potřebuji už teď![2]Můžete se obrátit přímo na Masaryka, nebo Ripku. Teď ještě jinou věc. Budu se snažit až někdo pojede do Prahy aby mi vzal sebou bedny, knihy, šaty, jídlo, a.t.d. které by se tam někde složily až do mého přijezdu ale nevím jakou adresumám udat.?!!! Poradte mi, jednalo by se o 4-5 beden[3]. Další problem. S Melantrichem mi to není jasné, oni smlouvu neprodloužili a tím ji vlastně vypověděli už v roce 37, myslím.[4]Definitívní vyúčtování mi přes několik dopisů kde jsem je o to žádal, nikdy nedali a mimo to mi zadržely peníze z Ochranného Sdružení v nějaké bance, kde jsou pravděpodobně dosud, tak dobře nevidím jaké nároky mají. Lövenbach říkal že by musel vidět samozřejmě smlouvy ale že když smlouvu vypověděli a ve vydávání nepokračovali, (válka není důvod, protože edice pokračovala) a tedy že je to dost jasné. To se samozřejmě vše domluví až budu v Praze a jsem ochoten s nimi pracovati, ovšem smlouvu musím udělati novou a musím vidět že díla skutečně vydati chtějí, ne jenom malé klavírní věci pro dětičky. Co se týče těch skladeb, které oni si před tím než mi přestali platit vybrali, ty ovšem jsem zadržel pro ně (II. piano-koncert.) Tak kdybyste s nimi mluvil vyzvědte situaci.[5]Teď ještě se mi zdá že jsem Vám nepodal jasné zprávy ohledně mých nových skladeb. Tedy. I. a II. Symfonie (a pravděpodobně III a IV.) patří Boosey & Hawkes v Londýně.[6]Patří jim i Double concerto, Sinfonietta giocosa, Klavírní skladby,[7]atd. Volnéjsou i Houslový koncert, 2 piano-concert. Čello-concert a mnoho Komorních skladeb.[8]Volné jsou Lidice, chtěl bych kdyby bylo možno udělati z nich národní vydání a veškeré příjmy z provedení šly třeba na nemocnici v Lidicích.[9]Klavírní výtahy oper jsou volné. Tedy o Synfonie musíte jednat s Boosey & Hawkes a Kubelík prý s nimi mluvil, tedy musí vědět kde a jak je dostat, jak jsem Vám psal vyžádal jsem si ve smlouvě lehčí tarif pro Č. F.[10]I. Simfonie vyjde tiskem brzo, i malé partiturky.[11]Pokusím se poslat partituru Lidic přes War Information. Vše ostatní vezmu sebou nebo nechám poslati na Min. záhraničí v Praze. Polní mše je volná. Leduc nemá nic, jenom Bagarre a to ještě jen v Rukopise.[12]Co se stalo s Vídeňskou Universálkou? Mají Concerto grosso, (možná že by je půjčili Č. F. z Paříže, Munch, nebo Radio.) Nevíte dostal-li Bartoš Fr. můj dopis a zda-li bude možno pozvati dirigenta Sachera z Basileje pro Double-concert na květnový Festival. Poslal jsem mu též článek o Stáňovi N. a o sobě. Ještě jednou opakuji že v tom telegramu Novákovi jsem nechtěl aby partituru Julietty od Vás vzal, nýbrž se jenom zeptal zda-li jste ji přes válkuzachránil, na tom mi moc záleželo. Šolcovi napíšu. Myslím že nejlépe když se vším počkáme až se vrátím, prozatím vyjma Bartoše jsem nedostal dopis od nikoho. Budete-li v Paříži podívejte se co je na legaci, ale snad by bylo lépe to tam ještě nechat, aby se to na konec ještě neztratilo. Jak se otevře pošta tak Vám pošlu balík s věcmi které asi potřebujete. Mám radost ze zprávy o Talichovi, psal jsem mu také. Hlavně prosím, kdyby to nějak dobře dopadlo s tou vilou,[13]to by mi moc pomohlo a udělejte demarche aby mi poslali sem co nejdříve to úřední vyzvání, jedná se o cestu a to mi musí pomoci zdejší úřady. Moc se těším na shledanou, zařiďte si snad Paříž také na konec února, mohli bychom se tam sejít. Lze z Paříže posílati balíky nebo bedny k nám?

Pozdravte známé Zrzavého[14], (ať se ozve!), Šourka[15], Bořkovce[16]a vyzvědte aktuelní situaci v Melantrichu. Říkal jste jim o těch rozmnožovacích machinách?

Moc zdravím Váš

B. Martinů

Napište mi zdali jsou stroje na fotografování, rozmnožování materiálu orchest., v Paříži je měli, v tom případě bych vše dal udělati až doma.[17]Minist. by mělo objednati několik exemplářů II. čelové sonaty s klavírem, vyšla zde.[18]

[1]Také rodině do Poličky zmiňuje Martinů v dopise z 29. září 1945: „Také už mám zprávy z Paříže, Gestapo bylo v mém bytě ihned jak tam přišli ale jeden můj známý po našem odjezdu schoval celou korespondenci, a také nám přestěhoval a uložil všechen nábytek, rukopisy také našel, ne všechny alespoň něco zachránil.“ (CBM, PBM Kr 309) J. Mihule za tohoto „známého“ považuje M. Vautiera, přezdívaného „père Gogo“ (Mihule, 2002, s. 307).

[2]O nutnosti oficiálního potvrzení pro příjezd do Prahy píše Martinů Šebánkovi již v předchozím dopise ze dne 30. září 1945 (CBM, PBM Kkš 921), též viz pozn. č. 173 XY. Také rodině do Poličky 2. listopadu 1945 Martinů píše: „Také čekám na uřední vyzvání že jsem jmenován, aby to zdejší úřady mohli provesti […]“(srov. CBM, PBM Kr 310).

[3]Také rodině do Poličky 2. listopadu 1945 Martinů píše: „[…] ohledně cesty a stěhování, budeme míti hodně beden.“(srov. CBM, PBM Kr 310).

[4]O problémech se smlouvu s Melantrichem píše Martinů opakovaně jak K. Šebánkovi, tak také rodině do Poličky: „take. P.Seb. mi neodpovida na moje dotazy ohledne Melantricha, tak jsem jim psal primo protoze to potrebuji vedet, delaji pry si na mne nejake naroky, vzhledem k nasi byvale smlouve, kterou oni ale pred valkou prerusili a ja potrebuji rychle vedet, jak si to predstavuji, protoze zde mam nabidku na dobrou smlouvu. Nechci nic podepisovati aby z toho nebyly nejake nedorozumeni.“(CBM, PBM Kr 321).

[5]Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, z roku 1934 byl vydán Českým hudebním fondem v Praze až v roce 1960 (Halbreich, 2007, s. 296).

[6]Symfonii č. 1, H 289, a č. 2, H 295 vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně v roce 1947. Symfonie č. 3, H 299, vyšla u stejného nakladatele v roce 1949, Symfonie č. 4, H 305, v roce 1950 (srov. Halbreich, 2007, s. 231, 234, 236, 239).

[7]Double concert, H 271, vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně v roce 1946; Sinfoniettu giocosa, H 281, až v roce 1953 (srov. Halbreich, 2007, s. 275 a 298). Z klavírních skladeb vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně v roce 1942 Mazurku, H 284,  Etudy a polky, H 308 v roce 1946 a v roce 1949 Variace na Rossiniho téma, H 290 (srov. Halbreich, 2007, s. 418, 419, 340).

[8]Jedná se o Koncert pro dva klavíry a orchestr, H 292, z roku 1943; Koncert pro violoncello orchestr č. 2, H 304 z roku 1945.

[9]Památník Lidicím, H 296, vychází ve vydavatelství Melantrich v roce 1946 (srov. Halbreich, 2007, s. 259).

[10]O této „slevě“ pro Českou filharmonii píše Martinů Šebánkovi již v předchozím dopise z konce září 1945 (srov. CBM, PBM Kkš 921).

[11]Symfonii č. 1, H 289, a č. 2, H 295, vydalo nakladatelství Boosey & Hawkes v Londýně v roce 1947 (srov. Halbreich, 2007, s. 231).

[12]Martinů skladba La Bagarre, H 155, byla v té době nakladatelstvím Alphonse Leduc v Paříži již vydána, a sice v roce 1930 (Halbrecih, 2007, s. 253).

[13]Martinů si před plánovaným návratem snaží zajistit také ubytování. K. Šebánkovi píše v předchozím dopise o možném získání vily v Poličce (CBM, PBM Kkš 922), z korespondence rodině do Poličky je patrná ještě další linie hledání, přímo v Praze na Hanspaulce (srov. zejména CBM, PBM Kr 311, 313, 349, 351, 355, 359, 362). V pozůstalosti K. Šebánka je dochováno Osvědčení Ministerstva školství a osvěty ze dne 18. prosince 1945, kde se uvádí, že se skladatel počátkem roku 1946 vrátí do Prahy: „V důsledku toho považuje ministerstvo školství a osvěty vyřešení bytové záležitosti pana Bohuslava Martinů za přednostní úkol a doporučuje proto příslušným úřadovnám Národního výboru i bytovému referátu hlavního města Prahy, aby z naléhavých důvodů kulturních přidělil výše jmenovanému skladateli byt, odpovídající jeho světové proslulosti a uměleckému i společenskému významu.“(CBM, nesignováno).

[14]Jan Zrzavý (1890–1977), český výtvarník a přítel Bohuslava Martinů. 

[15]Otakar Šourek (1883–1956), český muzikolog.

[16]Pavel Bořkovec (1894–1972), český skladatel.

[17]Na nutnost nákupu moderní rozmnožovací techniky Martinů opakovaně upozorňuje K. Šebánka od září 1945  až do června 1947 (srov. CBM, PBM Kkš 921, 922, 923, 934, 936, 941).

[18]Sonáta pro violoncello a klavír, H 286, vyšla u Associated Music Publisher v New Yorku v roce 1944 (Halbreich, 2007, s. 341).